(2. 1. 1923 – 2. 8. 2008)

Místo nekrologu

Vážení a milí pozůstalí, přátelé, smuteční hosté,

nezbývá mi, než rozloučit se i za nás, pravidelné účastníky Šrámkových Sobotek a přátele Šolcova statku, za nás, jimž dr. Karel Samšiňák přirostl k srdci, za nás, kteří si budeme jen těžko umět představit Sobotku bez něho, bez jeho vlídného přijetí, bez jeho humoru a hlavně bez jeho nezištného, obětavého přátelství. Chyběl nám už letos, ale to jsme měli ještě naději, že se s ním setkáme někdy příště, třeba už o posvícení. Bohužel. I my jsme osiřeli.

Loni v létě jsme vydali nevelkou publikaci – medailon Karla Samšiňáka, knížečku, z níž měl radost. V září jsem napsal dopis představitelům města Sobotky, že by se slušelo udělit dr. Samšiňákovi k blížícímu se jubileu čestné občanství, že nemají významnějšího žijícího rodáka. Žel, nějak to nestihli. To ovšem nic nemění na významu osobnosti, jíž Karel Samšiňák bylve světě vědeckém jako akarolog jména vskutku světového a tady doma jako zasvěcený znalec i milenec města i kraje – Českého ráje.

Náš milý Karle Vavřinče,

skončilo pekelcování místy, kam jsi nepatřil, vrátil ses domů. Budeš odpočívat vedle svých rodičů a dalších blízkých a milých, mezi svými, na tom krásném soboteckém hřbitově, kde odpočívá tolik významných lidí, kde jsi skoro každého znal, s mnohými důvěrně spřátelen.

Budou Ti nad hlavou hluboce šumět stromové harfy, lípy Ti budou zpívat tu píseň, na niž jsme i my, tví přátelé, všichni laděni, píseň, k níž jsi i Ty přidal svou sloku i svůj melodický hlas. Budiž Ti přán klid a mír lidí spravedlivých. Budiž Ti rodná sobotecká země lehkou. Čest Tvé památce.

Aleš Fetters

Za RNDr. Karlem SAMŠIŇÁKEM, CSc.

Na začátku srpna nás zastihla smutná zpráva, že zemřel čestný předseda našeho spolku RNDr. Karel Samšiňák, CSc. Na začátku ledna se dožil požehnaných 85 let, let naplněných prací odbornou i prací v širokém spektru kulturních zájmů. Dlouholetý člen našeho spolku i Spolku českých bibliofilů, člověk, který nikde nebyl jen pasivním členem, ale všude pracoval, vskutku osobnost. Přátelé soboteckého Šolcova statku vydali loni v létě k blížícím se Samšiňákovým narozeninám drobnou publikaci, medailon s reprodukcemi řádky grafických lístků jemu věnovaných. Prof. František Dvořák tam v úvodu píše, že Samšiňák „své jméno vědce vrcholné úrovně po celý svůj život obohacoval spolkovou prací maximálního vypětí a znalectvím tvorby sběratelské knižní grafiky celé evropské sféry“. Na začátku tohoto roku vydal K. Samšiňák ke svému životnímu jubileu v 85 číslovaných výtiscích, za každý rok života jeden výtisk, v pečlivé bibliofilské úpravě, pozoruhodnou knížku barokní poezie soboteckého rodáka děkana Jana Ignáce Summy, opěvující Jana Nepomuckého (s grafickým lístkem Aleny Antonové). On ani my jsme netušili, že je to vlastně jeho rozloučení. Přestože žil podstatnou část svého aktivního života v Praze, zůstával vždy věrný své rodné Sobotce, jako uznávaný důvěrný znalec Sobotecka a celého Českého ráje, po němž často provázel zájemce o jeho krásy i kulturu. Byl znalec i obdivovatel výtvarného umění, přítel řady malířů, výborný vypravěč, všestranně vzdělaný člověk, osobnost vpravdě renesanční. V rodném domě básníka Václava Šolce v Sobotce zorganizoval za ta dlouhá léta přes dvě stovky výstav, často právě grafiky. Díky jemu přirostla Sobotka řádce výtvarníků opravdu k srdci. Někteří ani netušili, že dr. Samšiňák není kunsthistorik nebo něco podobného. Ano, profesně byl přírodovědec, akarolog světového jména. Jeho hlavní vědecké životní období bylo spjato s jeho prací v Entomologickém ústavu tehdejší ČSAV. Ne náhodou se na jeho exlibris tak často vyskytují roztoči a není náhodou, že desítky nových druhů těchto „potvůrek“ popsal a pojmenoval často po svých přátelích. „S mnohými malíři jsem kamarád a vždycky jsem měl radost, když jsem mohl některého nově objeveného roztoče pojmenovat jejich jmény. Roztoč, který žije na mravencích na Kozákově, se například jmenuje podle malíře Vladimíra Komárka Anaaetus komarpictoris.“ vzpomínal. A můžeme ještě třeba doplnit: Xenanoetus kabrt po Josefu Kábrtovi, Myianoetus mlcoch po Zdeňkovi Mlčochovi nebo Richardanoetus demel po příteli a sběrateli Jurovi Demlovi. Své odborné stati publikoval v mezinárodních odborných časopisech, obvykle anglicky nebo německy. Ani mezinárodní uznání výsledků jeho práce v oboru akarologie nezměnilo jeho povahu, jeho chování k druhým. Byl srdečný, přímý, obětavý, skromný. Uznání za své objevy se v té době dočkal častěji v zahraničí než doma. Bude chybět mezi přáteli drobné grafiky, mezi bibliofily, bude chybět i pravidelným návštěvníkům Šrámkových Sobotek. Jeho rozsáhlá, hodnotná sbírka grafiky a exlibris zůstane naštěstí zachována ve svém celku v jičínském muzeu. Věřím, že bude občas využita na výstavách. A tak zůstane mnohé z jeho díla a odkazu i dále živé. Zůstane v paměti všech nás, kdo jsme ho důvěrně poznali.

Aleš Fetters, Knižní značka, 3/2008