Vladimír Komárek
10. 8. 1928 Hořensko u Semil - 24. 8. 2002 Jilemnice
Pojilo jej mnohaleté přátelství s Karlem Samšiňákem. Na Šolcově statku byl častým hostem. V letech 1978, 1988, 1995 a 1998 zde vystavoval.
Životopisná data
před r. 1939 | Útlé dětství prožil v Hasprunce (dnes Studienka) u Malacek na Slovensku. Jeho otcem byl četník a bývalý ruský legionář František Komárek. |
1939 | Komárkovi se přestěhovali do Nedvězí (Slaná u Semil). |
1945-1946 | Navštěvoval odbornou školu sklářskou v Železném Brodě (prof. Miloslav Janků). |
1946-1947 | Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Karla Mináře. |
1947-1948 | Byl na výrobní praxi ve sklárně (Lednické Rovne). |
1948-1954 | Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Karla Štipla. |
1954-1962 | Byl metodikem Okresního domu osvěty v Semilech. |
1958 | Seznámil se s profesorkou Naděždou Melnikovou Papouškovou. V České Lípě měl svou první samostatnou výstavu. |
1959 | Spoluzakládal skupinu „7“ v Liberci a vystavoval s ní až do roku 1967. V divadle Rokoko měl první pražskou samostatnou výstavu. Vytvořil první suché jehly. |
1962-1984 | Učil na Lidové škole umění v Semilech. |
1965-1971 | Byl členem SČUG Hollar. |
1967 | Severočeský Krajský národní výbor v Ústí nad Labem mu udělil krajskou cenu.Severočeské nakladatelství v Liberci vydalo jeho monografii. |
1968 | Získal čestné uznání v soutěži o nejkrásnější knihu (J. Havlíček: Vlčí kůže, Kruh, Hradec Králové). |
1968-1984 | Učil na Gymnáziu Ivan Olbrachta v Semilech. |
1970 | Poprvé samostatně vystavoval v zahraničí (Rakousko, Galerie ZB ve Vídni). |
1971 | Východočeský krajský národní výbor v Hradci Králové mu udělil krajskou cenu. V soutěži o nejkrásnější knihu získal čestné uznání (J. John: Estét, Kruh, Hradec Králové). |
1975 | Byl přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců. |
1980 | Komárkovi přátelé (Samšiňák, Vitáček, Mikule) vydali v časopisu Okno první část malířových vzpomínek – Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu (Jinošství). |
1982 | Získal Cenu Ministerstva kultury ČSR v soutěži o nejkrásnější knihu (S. Jesenin: Slaměný měsíc). |
1983 | Získal čestné uznání v soutěži o nejkrásnější knihu (K. H. Mácha: Máj). |
1983-1988 | Samostatně vystavoval v Brně, Hradci Králové, Jičíně, Karlových Varech, Praze (Galerie V. Špály, Divadlo hudby, Malá galerie Čs. spisovatele), Königswinteru – Německo. |
1985 | Získal čestné uznání v soutěži o nejkrásnější knihu (Myšlenky B. Martinů, Lyra Pragensis a F. Hrubín: Sluneční den, měsíční noc, Čs. Spisovatel, Praha). |
1989 | Vladimíru Komárkovi byl udělen titul zasloužilý umělec. |
1993 | Nakladatelství Primus vydalo knížku Komárkových vzpomínek „Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu aneb od puberty ke klimakteriu“ |
1995 | Vyšly obrazové monografie Vladimír Komárek: Obrazy a Vladimír Komárek: Grafiky (nakladatelství Akropolis). |
od r. 1995 | Vystupoval v Toboganu Tomáše Slámy. Odvysílané pořady vyšly na kazetě Tady Semily, Komárek (Radioservis). |
1998 | Namaloval Poslední večeři pro zámek v Sobčicích. |
2000 | Radioservis vydal knihu Vladimír Komárek: Řeči s Pavlínou. |
2001 | Východočeské Deníky Bohemia publikovaly 50 Komárkových krátkých zamyšlení Od Ježíška k Vánocům. |
2002 | Vltava-Labe-Press a. s. Hradec Králové vydává výše zmíněná zamyšlení knižně pod názvem Řeči z Nedvězího |
2001-2002 | Pracoval na čtrnácti deskových obrazech Křížové cesty pro kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí u Jičína. |