Blažena Martiníková
* 21. prosince 1930 v Praze – Kbelích
Akademická sochařka Blažena Martiníková
vystudovala pražskou keramickou školu a Vysokou školu umělecko – průmyslovou v Praze, v ateliéru prof. Otty Eckerta. Na základě úspěšné závěrečné státní práce byla přijata za kandidátku spolku Mánes. Výuka na VŠUP byla směrována především na tvorbu drobné figurální plastiky pro porcelánky, a proto se autorka v počátečním období věnovala zejména tomuto oboru. Vytvořila přibližně 25 porcelánových plastik pod hlavičkou výtvarného střediska, sídlícího v Praze. Po narození syna se několik let věnovala pedagogické činnosti. Od r. 1967 začala pracovat jako členka Svazu československých výtvarných umělců na „volné noze“ a touto formou tvoří až do současnosti.
Vytvořila mnoho plastik a reliéfů pro interiéry a ve spolupráci s architekty i pro exteriéry. Před mateřskou školou na pražském sídlišti Prosek můžeme obdivovat její velkou figurální plastiku. Plavecký stadión v Náchodě zdobí autorčina 18 m dlouhá porcelánová stěna. Její dílo je součástí výzdoby hlavní pošty v Jindřišské ulici v Praze, nacházíme je v řadě svatebních síní a na mnoha dalších místech.
Blažena Martiníková se každoročně účastnila kolektivních výstav, pořádaných Dílem. Mnoho jejích prací se prodalo do zahraničí: do Německa, Anglie, Maďarska, zemí bývalého Sovětského svazu…
Akademická sochařka Blažena Martiníková
vystudovala pražskou keramickou školu a Vysokou školu umělecko – průmyslovou v Praze, v ateliéru prof. Otty Eckerta. Na základě úspěšné závěrečné státní práce byla přijata za kandidátku spolku Mánes. Výuka na VŠUP byla směrována především na tvorbu drobné figurální plastiky pro porcelánky, a proto se autorka v počátečním období věnovala zejména tomuto oboru. Vytvořila přibližně 25 porcelánových plastik pod hlavičkou výtvarného střediska, sídlícího v Praze. Po narození syna se několik let věnovala pedagogické činnosti. Od r. 1967 začala pracovat jako členka Svazu československých výtvarných umělců na „volné noze“ a touto formou tvoří až do současnosti.
Vytvořila mnoho plastik a reliéfů pro interiéry a ve spolupráci s architekty i pro exteriéry. Před mateřskou školou na pražském sídlišti Prosek můžeme obdivovat její velkou figurální plastiku. Plavecký stadión v Náchodě zdobí autorčina 18 m dlouhá porcelánová stěna. Její dílo je součástí výzdoby hlavní pošty v Jindřišské ulici v Praze, nacházíme je v řadě svatebních síní a na mnoha dalších místech.
Blažena Martiníková se každoročně účastnila kolektivních výstav, pořádaných Dílem. Mnoho jejích prací se prodalo do zahraničí: do Německa, Anglie, Maďarska, zemí bývalého Sovětského svazu…
Samostatné výstavy:
1976 Praha
1978 Praha
1984 Praha
1985 Německo - Lipsko
1985 Německo – Mnichov
1985 Německo – Creussen
1988 Sušice
1988 Jablonec nad Nisou
1989 Praha
2003 Praha
2005 Praha – Chodovská tvrz
2016 Sobotka – Šolcův statek
Účast na výstavách:
1955 Sovětský svaz
1975 Maďarsko
1982 Itálie
2000 zámek Jemniště
2002 Benešov u Prahy
2003 Kolín
Ocenění:
1976 Praha
1978 Praha
1984 Praha
1985 Německo - Lipsko
1985 Německo – Mnichov
1985 Německo – Creussen
1988 Sušice
1988 Jablonec nad Nisou
1989 Praha
2003 Praha
2005 Praha – Chodovská tvrz
2016 Sobotka – Šolcův statek
Účast na výstavách:
1955 Sovětský svaz
1975 Maďarsko
1982 Itálie
2000 zámek Jemniště
2002 Benešov u Prahy
2003 Kolín
Ocenění:
- 1. místo v soutěži uměleckých fakult
- medaile ministra kultury k Mezinárodnímu roku dítěte
Sochařka se v současnosti zaměřuje na šamotové plastiky, věnuje se malbě na porcelán, s převládající figurální tématikou, inspirovanou návraty do renesance. Její sochy plně respektují materiál, z něhož jsou zhotoveny. Obvykle jsou duté, což ovlivňuje jejich tvar a tím i výraz. Hlavy, které s oblibou vytváří, jsou často otevřené jako vázy, statické, s charakteristickýma velkýma mandlovýma očima. Žijí svým vlastním vnitřním životem a upírají na nás zamyšlené pohledy, vycházející z hloubi jejich nitra.