Jaroslav Šámal
Jaroslav Šámal
* 27. listopadu 1914 v Bosni u Mnichova Hradiště † 27. dubna 1988 v Praze
Umělecká dráha:
1940 – 1943 škola kreslení a malování při Spolku výtvarných umělců Mánes
1945 – 1950 Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Otakar Nejedlý, prof. Miloslav Holý)
1950 – 1951 asistent prof. Miloslava Holého na Akademii výtvarných umění v Praze
1951 – 1956 člen II. krajského střediska SČSVU Umělecká beseda
1957 – 1960 kandidát SČSVU
1960 – 1969 člen SČSVU
1977 – 1988 člen SČVU
Jaroslav Šámal: Humprecht od Čálovic
Samostatné výstavy – zkrácený přehled:
1964 Praha – Nová síň: Obrazy a kresby
1961 – 1965 Nové Město na Moravě, Chrudim, Čáslav
1968 Turnov
1974 Praha – Galerie Letná: výstava pastelů
1975 Praha – Nová síň: obrazy
1979 Praha – Galerie Zlatá lilie: společná výstava se sochařem Jaroslavem Vackem
1980 zámek Mnichovo Hradiště: společná výstava se sochařem M. Zetem
1981 Praha – Galerie bratří Čapků
1982 Sobotka – Šolcův statek
Jaroslav Šámal: V Černavě, barevná litografie, 1966
Zastoupení ve sbírkách:
Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Středočeská galerie v Praze…
Realizace:
Výtvarné výzdoby Zámecké vinárny v Mnichově Hradišti, loveckého zámečku v Podčejku, restaurace Asia v Mladé Boleslavi, svatební síně ve Voticích…
Jaroslav Šámal: Žhavý den (Pod Valečovem), olej. tempera, 1964
Spisovatelka Jarmila Glazarová o Jaroslavu Šámalovi
Představuji si ty mlčenlivé, a přece tak výmluvné Šámalovy obrazy, obrazy jemných a sugestivních barev. Známe realitu jejich motivů, známe kraj, odkud jsou vytěženy. A v dojetí a s povděkem nastavujeme tvář tomu tichému mžení lyriky, poezie a snu, které z nich vyzařuje. Jsou hluboce cítěny, promyšleny a promilovány člověkem, který je rodákem a blížencem romantického kraje. Všechny krásné, podmanivé i dramatické vjemy jsou naskládány v něm, a v jeho mysli tiše dozrávají. Krásného dne se vykulí z jeho srdce a tiše a nenápadně vstoupí na plátno, na papír. Rozestřou motýlí křídla, která se nepřestávají zachvívat nad realismem zemité sdělnosti a pravdivosti. V tom je kouzlo a vroucí citovost jeho práce
Mám doma jeho Humprecht, trochu melancholický v zeleném stínu přelétávajícího mraku. Ale v popředí svítí a hřeje veliká oranžová sluneční skvrna. Co je v tom obsahu, co přemýšlení, co témat pro smutek i pro naději.
Nebo jeho pastel V lukách, v takových Šrámkovských podvečerních loukách se stínem noci a čekáním na bílého koně, na pastevce koní, který už odešel na jiná pastviště.