Renesanční osobnost K. Samšiňáka

Parazitolog – akarolog, myrmekolog, znalec umění, zakladatel galerie na Šolcově statku, publicista v oboru přírodovědy, vlastivědy, kunsthistorie a regionální historie, sběratel, loutkář.

Renesanční osobnost Karla Samšiňáka
Ačkoli se poslední dobou pojmem „renesanční osobnost“ plýtvá, Karel Samšiňák si takové označení právem zasloužil. Okruh jeho činností byl vskutku úctyhodný. Stal se světově uznávaným parazitologem – akarologem. Věhlasu dosáhl i v myrmekologii (věda, zabývající se mravenci), která byla v podstatě jen jeho koníčkem. Hojně publikoval knižně i časopisecky. Jeho stati zasvěceně pojednávaly o zoologii a botanice, o historii, vlastivědě, architektuře a malířství. Věnoval se rovněž loutkovému divadlu, byl zaníceným bibliofilem a sběratelem (knih, hmyzu, obrazů, grafiky, pohlednic …), působil ve skautském hnutí a četných dalších oborech (bližší viz tabulky „Spolková činnost Karla Samšiňáka“ a „Zkrácený přehled publikační činnosti Karla Samšiňáka“ v záložce "Tabulková data K. Samšiňáka").

IMAGE:
Svatební fotografie Karla Samšiňáka (Staroměstská radnice v Praze, 23. 9. 1955)

Vědec Karel Samšiňák
Od útlého mládí se Karel Samšiňák intenzívně zajímal o  přírodní vědy. Zpočátku mu učarovali zejména mravenci. Věnoval jim svou první vědeckou práci „Studium mravenců v okolí Sobotky“, kterou publikoval ve svém maturitním roce 1942. Myrmekologie, tedy nauky o mravencích,  se týkalo i další Samšiňákovo bádání.
Hned jak se po válce roku 1945 znovu otevřely české vysoké školy, zahájil studia na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Na rozdíl od většiny svých vrstevníků sem již nastoupil jako erudovaný entomolog. Jistě si představoval, že se bude na mravence zaměřovat i nadále. Brzy tu však poznal vynikající osobnost a velkého vědce, zoologa prof. Ottu Jírovce (1907 – 1972), který Samšiňáka cele získal pro parazitologii, konkrétně pro roztoče. Těm pak Samšiňák zasvětil celou svou profesionální vědeckou kariéru. Podobně jako si Karel Samšiňák trvale a hluboce vážil svého pedagoga, ani prof. Jírovec nezapomněl na nadaného žáka. Jakmile se naskytla příležitost, pomohl mu dostat se do Biologického ústavu ČSAV v Praze. Karel Samšiňák tam nastoupil r. 1955. Záhy se vypracoval na akarologa (akarologie = nauka o roztočích) světového jména. V odborných kruzích mu to vyneslo přiléhavou přezdívku „Doktor Roztoč“.
Již v padesátých letech minulého století se vyznamenal zažehnáním kalamity, kterou v novostavbách na pražském sídlišti Solidarita způsobilo kritické pomnožení roztoče Tyrophagus putrescentiae. Včas zjistil šířící se nákazu včelstev varroázou, znamenající jejich napadení roztočem Varroa jacobsoni. Našel původce těžkých astmatických záchvatů, jimiž trpěli alergici. Způsobovali je roztoči z čeledi Pyroglyphidae, kteří žijí především v lůžkovinách. Ve spolupráci s alergologem prof. MUDr. Václavem Špičákem vypracoval postup pro desenzibilizaci takto postižených jedinců.

IMAGE:
Prezidium Československé akademie věd, rok 1983. Šedesátiletému Dr. Karlu Samšiňákovi (třetí zleva) byla právě předána stříbrná medaile G. J. Mendela. Po Samšiňákově pravici sedí parazitolog RNDr. Jaroslav Weiser DrSc., po levici má parazitologa akademika Bohumila Ryšavého.

Během třicet let trvající praxe Karel Samšiňák objevil desítky doposud neznámých roztočů. Mnoho jich pojmenoval po svých blízkých přátelích. Jeho kolegové akarologové tyto mikroorganismy naopak popisovali po Samšiňákovi, a proto jeho příjmení zaznívá v řadě jmen druhových i rodových. Několik příkladů roztočů, Samšiňákem či po Samšiňákovi pojmenovaných, přináší níže uvedená tabulka. Za celoživotní přínos biologickým vědám udělila Československá akademie věd r. 1983 Karlu Samšiňákovi k jeho šedesátinám stříbrnou medaili G. J. Mendela.
 
IMAGE:  
Badatel a roztoč Acaropsis sollers na novoročence Karla Samšiňáka od Stanisava Holého, z r. 1980

Tabulka – Příklady roztočů, pojmenovaných Samšiňákem či po Samšiňákovi
Příklady roztočů, které Karel Samšiňák objevil a pojmenoval po svých přátelích
Rodové a druhové jméno roztoče Po kom byl roztoč pojmenován
Anoetus fetters Aleš Fetters – středoškolský učitel, literární historik, spisovatel
Anoetus helena Helena Ježková - pedagožka, spoluorganizátorka festivalu Juniorfest
Anoetus komarpictoris Vladimír Komárek – malíř, grafik, ilustrátor a pedagog
Dicanestrinia knobi Jan Knob – spisovatel, dlouholetý ředitel muzea v Turnově
Myianoetus mlcoch Zdeněk Mlčoch – malíř, grafik a ilustrátor
Myianoetus simunek PhDr. Jaroslav Šimůnek – literární vědec, redaktor nakladatelství Albatros, spoluorganizátor Šrámkových Sobotek
Neophotia drvotocka PhDr. Otakar Votoček – kunsthistorik, zakladatel Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, ředitel litoměřického muzea
Photia bilkorum Drahomíra Bílková–Kyzivátová – učitelka, kulturní pracovnice, předsedkyně MNV, spoluzakladatelka festivalu Šrámkova Sobotka + její syn Karol Bílek – historik, archivář, publicista
Photia hejniana Václav Hejn – spoluzakladatel a správce archivu Fráni Šrámka, pořadatel Šrámkových Sobotek, publicista
Richardanoetus demel Jiří Demel – středoškolský učitel, vlastivědný pracovník, publicista
Rosensteinia hilcri Jindřich Hilčr – básník, autor literatury pro děti, překladatel
Xenanoetus kabrt Josef Kábrt – malíř, grafik, ilustrátor, animátor
Xenanoetus kofrankova Hana Kofránková – rozhlasová režisérka, pedagožka
Příklady roztočů, pojmenovaných po Karlu Samšiňákovi
Acotyledon samsinaki, Canestrinia samsinaki, Cockingsia samsinaki, Dendrolaelaps samsinaki, Eudusbabekia samsinaki, Euscheloribates samsinaki, Forcellinia samsinaki (česky Skladokaz Samšiňákův), Hypodectes samsinaki, Hypodectoides samsinaki, Imparipes samsinaki, Kanoetus samsinaki, Melisia samsinaki, Neotrombidium samsinaki, Paracheyletia samsinaki, Richardanoetus Samsinak, Samsinakia (carabae, gonocephalum, charansriae, pagongae, theodoridis, trilobitus, volgini)

IMAGE:  
Grafika Josefa Kábrta, vydaná r. 1982 k nadcházejícím šedesátinám Karla Samšiňáka.

Stopy Karla Samšiňáka ve výtvarném umění
Krom přírodních věd, které vystudoval, byl Karel Samšiňák také respektovaným znalcem výtvarného umění. K němu našel cestu kolem roku 1949, kdy po absolvování Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity dostal umístěnku do Děčína. Tam až do roku 1953 řídil oblastní muzeum. Přitom se seznámil s historikem umění PhDr. Otakarem Votočkem (1921 – 1986), který ve stejné době vedl nedaleké muzeum v Litoměřicích. Byl to právě dr. Votoček, kdo svého kolegu z Děčína zasvětil do výtvarného umění; naučil jej orientovat se v tomto oboru a seznamoval jej s výtvarníky i kunsthistoriky. Samšiňák nakonec předběhl svého učitele, když se mu už v roce 1950 v Děčíně podařilo otevřít Městskou galerii. Votoček obdobně založil Severočeskou galerii výtvarného umění v Litoměřicích až v roce 1956. Městská galerie v Děčíně napřed sídlila ve víceméně provizorních prostorách v Hudečkově ulici. Již r. 1953, ještě za Samšiňákovy správy, se odsud přestěhovala do důstojnějšího prostředí bývalého loveckého zámečku Thun-Hohensteinů.
Karel Samšiňák pak organizoval expozice až do konce svého bohatého života, snad jen s krátkým přerušením v letech 1953 až 1955, kdy absolvoval základní vojenskou službu v jednotkách Pomocných technických praporů, tzv. „černých baronů“. Do těchto oddílů byli slovy tehdejší propagandy zařazováni nepřátelé lidově  demokratického zřízení, za něž byli považováni např. faráři, děti politických vězňů, skauti, sokolové. Režim se jich bál, a proto je namísto ke zbrani stavěl ke krumpáči a lopatě. Karel Samšiňák si pétépáckou uniformu vysloužil hned ze dvou důvodů – byl synem úspěšných živnostníků a jeho bratr emigroval do USA.
Když Karel Samšiňák po vojně r. 1955 nastoupil jako parazitolog do Entomologického ústavu ČSAV v Praze, vrátil se nejen k vědě, ale i k umění. Na chodbě ústavu zřídil výstavní síň. Tam v průběhu dalších let představil díla mnoha význačných výtvarníků. Neutuchající přízeň návštěvníků této improvizované obrazárny si získávaly nejen samotné obrazy, ale i  skvěle obsazené vernisáže. Hráli na nich hudebníci zvučných jmen – například fenomenální houslista Josef Suk či klavírní virtuóz Ivan Moravec. Úvodní slova tu pronášela uznávaná historička umění Naděžda Melniková – Papoušková (1891 – 1978, viz „Karel Samšiňák o Naděždě Melnikové Papouškové“). Jednou z prvních samostatných výstav se zde uvedl tehdy zcela neznámý malíř Vladimír Komárek. Karel Samšiňák se nakonec v malířství natolik vyznal, že i v tomto odvětví přednášel a publikoval. Mnozí jej proto považovali a dodnes považují za kunsthistorika a nesprávně mu připisují titul PhDr., aniž by tušili, že jim umění přibližoval doktor přírodních věd.
Soukromá galerie výtvarného umění, kterou Karel Samšiňák založil na Šolcově statku roku 1974 a provozoval ji až do své smrti r. 2008, byla logickým vyvrcholením jeho celoživotního snažení.

IMAGE:
Anoetus komarpictoris na ex libris Zdeňka Konečného. Roztoče objevil Karel Samšiňák a pojmenoval jej po malíři Vladimíru Komárkovi.

Jičínský deník k úmrtí Karla Samšiňáka
Jičínský deník 4. srpna 2008 – Odešel „náš pan doktor“ Karel Samšiňák
V sobotu jsem dostal velmi smutný mail: „Vážený pane Sále, protože jste na stránkách Vašeho listu věnoval hodně prostoru mému otci, jako jednomu z prvních Vám sděluji smutnou zprávu, že RNDr. Karel Samšiňák, CSc. zemřel dnes, 2. srpna 2008, v hospicu v Prachaticích. Pohřeb se koná v chrámu Maří Magdaleny v Sobotce v pátek dne 8. srpna 2008 v 10.30 h, poté budou ostatky zesnulého uloženy do rodinné hrobky na soboteckém hřbitovu. S pozdravem Jan Samšiňák.“
Snad mi to pan doktor i jeho syn Jan prominou, že místo nekrologu jsem sáhl po nepodepsaném příspěvku z internetu. Autorka v něm vyjádřila mnohem lépe svůj obdiv k muži, který už mezi námi není. Zanechal tu odkaz, který by mnozí jiní nestihli vytvořit ani za stovky let.
„Už když jsem přijela na Šrámkovu Sobotku poprvé, upoutal mě velmi brzy muž, obývající historickou „šolcárnu“- tedy Šolcův statek. Tehdy se blížil šedesátce a všichni o něm mluvili jako o doktoru Samšiňákovi. Neupoutal mě svým zjevem, protože do manekýna má tento vyšší štíhlý pán s šedivými vlasy a brýlemi daleko. Jeho oblíbeným „stejnokrojem“ po všechna ta léta, co ho znám, jsou kostkovaná košile, tvídové sáčko a pohodlné manšestráky.
Jeho kouzlo tkví v něčem úplně jiném. Především je to člověk doslova nabitý vědomostmi. Ale ne pouze jednostranně! Že je vynikajícím znalcem různé „žoužele“ – roztoči počínaje, přes hmyz až po brouky – to nás tak nepřekvapí. Vždyť označení RNDr. Karel Samšiňák, CSc. jistě nenabyl jen pro nic za nic. Že je vynikajícím znalcem přírody Českého ráje – to přece s jeho odborností také úzce souvisí! Jenže pan doktor nezná jen přírodu, ale je i obdivuhodným znalcem historie – a nejen Českého ráje – i znalcem umění … Asi bych ještě mohla pokračovat. Ne nadarmo mu jeho přátelé říkají „chodící encyklopedie“. A co bylo pro nás nejdůležitější? Jeho schopnost o všem poutavě vyprávět! Jeho výklady jsme poslouchali nesmírně rádi. Byly protkány suchým anglickým humorem a neměly prostě chybu! … pro nás „sobotkáře“ je to pořád náš zlatý pan doktor!…
 
Nezbývá než poopravit poslední větu ve vyznání neznámé autorky: nejen pro „sobotkáře“ zůstane Karel Samšiňák zlatým panem doktorem.“
                                                                                                                                                                                Radovan Sál

Převzato z knihy Jana Samšiňáka "Šolcův statek v Sobotce - Historie, lidé, umění" a doplněno o další položky. Vydalo nakladatelství Vladimíra Němečka, Varnsdorf 2015.