Životopisná data V. Komárka

IMAGE:

10. 8. 1928 Hořensko u Semil  -  24. 8. 2002 Jilemnice
 
Malíř, grafik a ilustrátor, známý i vtipnými proslovy a humornými texty. Pojilo jej mnohaleté přátelství s Karlem Samšiňákem. Na Šolcově statku byl častým hostem. V letech 1978, 1988, 1995 a 1998 zde vystavoval.
 
Životopisná data
před r. 1939 Útlé dětství prožil v Hasprunce (dnes Studienka) u Malacek na Slovensku. Jeho otcem byl četník a bývalý ruský legionář František Komárek.
1939 Komárkovi se přestěhovali do Nedvězí (Slaná u Semil).
1945-1946 Navštěvoval odbornou školu sklářskou v Železném Brodě (prof. Miloslav Janků).
1946-1947 Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Karla Mináře.
1947-1948 Byl na výrobní praxi ve sklárně (Lednické Rovne).
1948-1954 Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Karla Štipla.
1954-1962 Byl metodikem Okresního domu osvěty v Semilech.
1958 Seznámil se s profesorkou Naděždou Melnikovou Papouškovou. V České Lípě měl svou první samostatnou výstavu.
1959 Spoluzakládal skupinu „7“ v Liberci a vystavoval s ní až do roku 1967. V divadle Rokoko měl první pražskou samostatnou výstavu. Vytvořil první suché jehly.
1962-1984 Učil na Lidové škole umění v Semilech.
1965-1971 Byl členem SČUG Hollar.
1967 Severočeský Krajský národní výbor v Ústí nad Labem mu udělil krajskou cenu.Severočeské nakladatelství v Liberci vydalo jeho monografii.
1968 Získal čestné uznání v soutěži o nejkrásnější knihu (J. Havlíček: Vlčí kůže, Kruh, Hradec Králové).
1968-1984 Učil na Gymnáziu Ivan Olbrachta v Semilech.
1970 Poprvé samostatně vystavoval v zahraničí (Rakousko, Galerie ZB ve Vídni).
1971 Východočeský krajský národní výbor v Hradci Králové mu udělil krajskou cenu. V soutěži o nejkrásnější knihu získal čestné uznání (J. John: Estét, Kruh, Hradec Králové).
1975 Byl přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců.
1980 Komárkovi přátelé (Samšiňák, Vitáček, Mikule) vydali v časopisu Okno první část malířových vzpomínek – Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu (Jinošství).
1982 Získal Cenu Ministerstva kultury ČSR v soutěži o nejkrásnější knihu (S. Jesenin: Slaměný měsíc).
1983 Získal čestné uznání v soutěži o nejkrásnější knihu (K. H.  Mácha: Máj).
1983-1988 Samostatně vystavoval v Brně, Hradci Králové, Jičíně, Karlových Varech, Praze (Galerie V. Špály, Divadlo hudby, Malá galerie Čs. spisovatele), Königswinteru – Německo.
1985 Získal čestné uznání v soutěži o nejkrásnější knihu (Myšlenky B. Martinů, Lyra Pragensis a F. Hrubín: Sluneční den, měsíční noc, Čs. Spisovatel, Praha).
1989 Vladimíru Komárkovi byl udělen titul zasloužilý umělec.
1993 Nakladatelství Primus vydalo knížku Komárkových vzpomínek „Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu aneb od puberty ke klimakteriu“
1995 Vyšly obrazové monografie Vladimír Komárek: Obrazy a Vladimír Komárek: Grafiky (nakladatelství Akropolis).
od r. 1995 Vystupoval v Toboganu Tomáše Slámy. Odvysílané pořady vyšly na kazetě Tady Semily, Komárek (Radioservis).
1998 Namaloval Poslední večeři pro zámek v Sobčicích.
2000 Radioservis vydal knihu Vladimír Komárek: Řeči s Pavlínou.
2001 Východočeské Deníky Bohemia publikovaly 50 Komárkových krátkých zamyšlení Od Ježíška k Vánocům.
2002 Vltava-Labe-Press a. s. Hradec Králové vydává výše zmíněná zamyšlení knižně pod názvem Řeči z Nedvězího
2001-2002 Pracoval na čtrnácti deskových obrazech Křížové cesty pro kostel sv. Petra a Pavla v Konecchlumí u Jičína.
 
IMAGE:
Z archivu České televize - Na V. Komárka vzpomíná jeho rodina a přátelé (zpěvačka Lucie Bílá, malíř Michail Ščigol, lékař Georgios Karadzos, Karel Samšiňák aj.)