Zdělanci

Kdo byli Zdělanci

IMAGE:

            Vstoupíte-li do síně Šolcova statku v Sobotce, vaší pozornosti jistě neunikne smaltovaná cedule s nápisem „Tento stůl je reservován pro Zdělance“.  Nástěnná tabulka tu má navždy připomínat slavnou společnost, která se na statku scházela od sedmdesátých let minulého až do počátku 21. století.
            O okolnostech, za kterých spolek i jeho neobvyklý název vznikl, napsala r. 2006 jeho dlouholetá členka Helena Ježková:

Vznik spolku

            „První den byl jako vždycky – počasí nepočasí – krásný! V kozubu hořel oheň, seděli jsme kolem stolu a připíjeli si červeným i bílým vínem – možná že i myslivcem – na setkání a na zdraví a pak zase na zdraví a na setkání, sklenky i skleničky zvonily a my jsme mluvili a vyprávěli a povídali jeden přes druhého – a bylo nám báječně!           
             Vtom cinkl zvonek, otevřely se dveře a na prahu stála SOUDRUŽKA. Pohledem „mírně“ nevlídným si nás spočítala. Při pohledu na stůl se zamračila a velmi rozzlobeně pravila: „To je hrůza! Já sem chci přivést hosty – soudruhy z KNV (Krajský národní výbor = za socialismu orgán státní správy) a KV KSČ (Krajský výbor Komunistické strany Československa) – a vy tady chlastáte! To jste zdělanci?“ Zvonek u dveří něžně cinkl a soudružka byla pryč.           
              No a na statku začal ruch jako před posvícením. Uklidili jsme, zametli, na stůl postavili lahve s mlékem, sklenky jsme vyměnili za hrnky a určitě jsme přidali i džbánek s květinami.           
              Jak probíhalo zahájení a poetické odpoledne a přišli-li soudruzi z KNV a KV KSČ, to už si opět nepamatuju. Ale jedno vím určitě. Když jsme se večer po představení sešli na statku, na stole stála cedulka ZADÁNO PRO ZDĚLANCE. Napsal – vlastně namaloval – ji pro nás náš kamarád Zdeněk Mlčoch.“

Slavná éra
 
            Spolek Zdělanců neměl stanovy, nikde nebyl registrován, neexistoval seznam jeho členů. Tvořili jej lidé, kteří se hlavně během festivalu Šrámkova Sobotka scházeli u dubového stolu v síni, rozuměli si, uměli se dobře bavit a byli si blízcí. Připomenu aspoň několik vůdčích osobností z tohoto společenství:
 
  • Karel Samšiňák (1923 – 2008) – parazitolog, hospodář na Šolcově statku, zakladatel zdejší galerie
  • Jiří Demel (1923 – 2006) – středoškolský učitel, vlastivědný pracovník, publicista, znalec umění, spolupořadatel výstav na Šolcově statku
  • Aleš Fetters (1933) – středoškolský učitel, spisovatel, literární historik
  • Jaroslav Šimůnek (1931 – 1997)  – literární vědec, redaktor nakladatelství Albatros, spoluorganizátor Šrámkových Sobotek a výstav na Šolcově statku
  • Zdeněk Mlčoch (1921 – 1995) – malíř, grafik, ilustrátor
  • Sergej Roule (1931 – 1996) – výtvarník
 
IMAGE:
Momentka z Galerie Karla Samšiňáka, rok 2013: Čelný představitel novodobých Zdělanců, Jiří Demel ml. Když roku 2015 o záchraně statku, u které nebyl a nic o ní nevěděl, sepsal a zveřejnil vysoce nevěrohodné pojednání "Přátelé Šolcova statku a rekonstrukce statku", definitivně tím zpřetrhal napjaté vztahy, panující mezi jeho spolkem a majitelem objektu.

Nevyhnutelný konec

Jak vyplývá z výše uvedených životopisných dat, od poloviny devadesátých let začali Zdělanci pomalu odcházet na věčnost. Za konec spolku lze považovat mezidobí let 2006 a 2008, kdy zemřely dva jeho pilíře – Jiří Demel a Karel Samšiňák. Jejich souputníci se i poté snažili udržet Zdělance při životě, ale pokoušeli se o to nešťastně. Bez rozmyslu do svých řad přijímali nové členy, kteří však nebyli schopni ctít, natož udržet tradici. Osobností, na nichž byla tato společnost kdysi postavena, se zoufale nedostávalo. Ke Zdělancům se přidávali lidé, kteří statek s naprostou samozřejmostí využívali pro své zájmové a společenské aktivity, aniž by mu byli ochotní jakkoli prospět. Úpadek spolku paradoxně prohloubila generální rekonstrukce stavení, na niž navázala systematická a důsledná celoroční údržba. Zdělanci, tou dobou působící pod názvem Přátelé Šolcova statku, s ní sice zpočátku slibovali pomáhat, ve skutečnosti však na ni nebyli stavěni. Jejich možnosti totiž končily občasným umytím oken a zametením podlah, jinak se věnovali jen zpěvu a klábosení. Péče o celý areál tak spočinula výlučně na bedrech nového hospodáře. Když žalostný odvar původních Zdělanců namísto pokory začal uskutečněnou rekonstrukci a probíhající údržbu znevažovat zveřejňováním nekvalifikovaných a lživých výroků, doutnající konflikt s majitelem statku se rozhořel naplno. 28. srpna 2015 krize vyvrcholila definitivním odchodem tohoto společenství z objektu.
 
IMAGE:  Zdělanci Vladimír Pfeffer a Karel Samšiňák při zaslouženém odpočinku
 
IMAGE:
Karel Samšiňák už zase čilý - s Jiřím Demlem si prohlíží výstavu

IMAGE: Čtyři mušketýři – hlavní protagonisté spolku Zdělanců – zleva Karel Samšiňák, Aleš Fetters, Jiří Demel, Zdeněk Mlčoch.

IMAGE:
Čelní Zdělanci a blízcí přátelé Karel Samšiňák a Aleš Fetters

IMAGE:
Karel Samšiňák, Zdeněk Mlčoch a uprostřed Helena Ježková – autorka pojednání o vzniku názvu Zdělanci

IMAGE:
Vlevo Sergej Roule, vpravo Karel Samšiňák v hasičské uniformě.
 
IMAGE: Karel Samšiňák pro změnu přestrojený za ponocného
 
IMAGE:
Aleš Fetters a Karel Samšiňák si asi říkají: „Za nožičku a do očiček“, jak se mezi Zdělanci pravívalo při přípitcích.

S použitím fotografií z archivu Šolcova statku napsal Jan Samšiňák