Životopis prof. Papouškové

IMAGE:
Prof. Naděžda Melniková Papoušková na portrétu od neznámého autora

Petrohrad 23. 11. 1891 - Praha 10. 7. 1978

Významná a respektovaná kunsthistorička, folkloristka, etnografka, překladatelka. Neodmyslitelně patřila k Sobotce, kam od 60. let minulého století často zajížděla. Na Šolcově statku  roku 1967, kdy ještě náležel městu, uspořádala výstavu „Primitivní malíři“, čímž objektu předznamenala osud galerie výtvarného umění.

Prof. Papoušková se narodila 23. listopadu 1891 v ruském Petrohradě. Pocházela z gruzínského knížecího rodu Bagrationů, jehož nejznámější člen bojoval jako ruský generál v napoleonských válkách. Na moskevské univerzitě vystudovala dějiny umění a literatury. V Moskvě se také seznámila se svým druhým manželem, historikem PhDr. Jaroslavem Papouškem (1890-1945), jenž tu za 1. světové války působil jako tajemník T. G. Masaryka. S J. Papouškem se roku 1919 přestěhovala do Prahy, kde si své vzdělání rozšířila o studia literatury a národopisu. Po nějaký čas studovala i v Paříži.

Za 2. světové války se spolu se svým manželem aktivně zapojila do protiněmeckého hnutí. Působila především v odbojové skupině českých novinářů, představované Františkem Bauerem a Václavem Königem. Většinu odbojářů Němci již na začátku války pozatýkali. Jaroslav Papoušek byl odhalen v prosinci r. 1941 a i se svou manželkou uvězněn na pražské Pankráci. Zatímco prof. Papouškovou v létě 1942 pro nedostatek důkazů propustili, Jaroslav Papoušek putoval do Terezína a odtud do rakouské káznice v Subenu, kde zahynul 18. ledna 1945.  V těžkých válečných časech, jež prof. Papoušková přečkávala v hmotném nedostatku, jí obětavě pomáhal malíř Jan Zrzavý.

IMAGE:
PhDr. Jaroslav Papoušek, 2. manžel prof. Papouškové

Po válce se prof. Papoušková naplno vrátila ke svému oboru, ke kunsthistorii. Proslula především jako autorka řady studií o české lidové kultuře a o výtvarném umění (viz níže tabulka „Výběr z publikací prof. Papouškové“). Zasazovala se o uznání mnoha mladých, na počátku své tvorby zcela neznámých výtvarníků. Pořádala např. první samostatné výstavy malíře Vladimíra Komárka (1928 – 2002). Svými odbornými statěmi a vystoupeními podporovala a do obecného povědomí uváděla četné umělce z nastupující generace sochařů – keramiků (Martu Taberyovou, Hanu Benešovou). Úzké přátelství ji pojilo s osobnostmi českého výtvarného umění, krom již zmíněného Jana Zrzavého například s rodinou Radových (malíř Vlastimil, sochaři Pravoslav, Jindřiška a Šárka).

Do Sobotky ji v šedesátých letech přivedl Karel Samšiňák. Prof. Papoušková tu pak organizovala a zahajovala několik výstav, zejména na Šolcově statku, v knihovně a v knihkupectví. Účastnila se Šrámkových Sobotek a přispívala do Zpravodaje Šrámkovy Sobotky. Její společenská povaha a smysl pro humor ji vynesl do funkce předsedkyně víceméně recesistického „Klubu dejvicko-soboteckého přátelství“, který vznikl jako parafráze na komunistickým režimem protěžovaný „Svaz československo–sovětského přátelství“.

Prof. Naděžda Melniková – Papoušková zemřela 10. července 1978 v Praze. Urna s jejím popelem je uložena na soboteckém hřbitově, v hrobce rodiny Samšiňáků.

IMAGE:
Prof. Melniková Papoušková na snímku z r. 1946
 
Výběr z publikací prof. Papouškové

Poř.č.

 Rok vydání

 Název knihy

1.

 1921

 Růženec – neliterární nálady

2.

 1927

 Ruské legendy

3.

 1933

 SSSR v satiře a humoru

4.

 1935

 Praha před sto lety

5.

 1941

 Putování za lidovým uměním

6.

 1943

 Julie W. Mezerová

7.

 1946

 Lubok neboli ruské lidové tisky

8.

 1948

 Československé lidové výtvarnictví

9.

 1948

 Skleněný sen Ludviky Smrčkové

10.

 1948

 Lidové hračky

11.

 1965

 Český lidový dřevořez

 

Další životopisné údaje o Naděždě Melnikové Papouškové viz záložka "Z publikací Karla Samšiňáka“, článek "Karel Samšiňák o Naděždě Melnikové Papouškové".

Napsal Jan Samšiňák, 2015